Plánování dálkových kapacitních komunikací na území dnešní ČR do 30.9.1938


Po rozpadu Rakouska–Uherska, na konci roku 1918, vzniká na území tohoto bývalého státu několik nových státních útvarů, které musí řešit nově vzniklé dopravní problémy. Tyto problémy musí řešit i nově vzniklé Československo. Důležité komunikace stavěné před vznikem samostatného Československa směřují k Vídni a nově vzniklému státu chybí páteřní komunikace. Nedostatek finančních prostředků v nově vzniklé republice však brání rozvoji těchto komunikací. První vlaštovkou pro rozvoj silniční sítě je založení silničního fondu v červenci roku 1927. Tam jsou soustředěny finanční prostředky vybrané z různých daní souvisejících s provozem motorových vozidel. Avšak ani tyto prostředky nestačí na nastartování výrazného zlepšování silniční sítě. Od konce dvacátých let začíná prudce narůstat silniční provoz. Nutnost stavby páteřní komunikace napříč celou republikou se stává nutností. V průběhu roku 1935 přicházejí nezávisle na sobě dva návrhy na stavbu dálkových komunikací napříč republikou.

První návrh vypracovává dopravní komise Čs. regionálního ústředí pod vedením prof. Bechyně. Projekt předkládají pod názvem ,,Národní silnice Plzeň-Košice“.

Návrh předpokládal vedení této komunikace o délce cca 700 km po základní ose Plzeň-Příbram-Humpolec-Blansko–Zlín-Štubnianské Teplice-Podbrezová-Dobšiná-Košice.

Šíře této komunikace v její koruně měla být 20 m. Vozovka pro každý směr jízdy měla být široká 7 m a oddělovat je měl 3 m široký zelený pás. Předpokládaná cena stavby byla 1,5 miliardy tehdejších korun. Dle některých propočtů měla zaměstnat až 150 000 nezaměstnaných a to na dobu čtyř let.

Druhým návrh vypracovaly Brněnští dopravní odborníci. Ti vypracovávají návrh dvou páteřních komunikací vedoucích paralelně napříč celou republikou. Počátek těchto komunikací je plánován u Chebu a končit mají až v Chustu na tehdejší Podkarpatské Rusi.

Severní komunikace: Cheb-Karlovy Vary-Praha–Hr.Králové-Olomouc-Kroměříž-Púchov-Žilina–Poprad-Košice.

Jižní komunikace: Cheb-Plzeň-Telč-Brno-Hodonín-Nitra–Banská Bystrica-Košice a dále na Podkarpatskou Rus měla pokračovat pouze jedna komunikace a to na trase Košice-Užhorod-Mukačevo-Chust.

Vláda však nikterak nereaguje na tyto výzvy a návrhy a považuje je za zcela zbytečné. Poté se na dva roky otázka výstavby této komunikace odkládá.

Přichází však rok 1937 a s ním i návrhy zlínského velkoprůmyslníka Dr. J.A.Bati. Ten na podporu svých projektů vydává knihu ,,Budujme stát pro 40 miliónů lidí“, kde popisuje plány na rozvoj celého státu. Mezi mnohými návrhy je i plán na výstavbu dálkové komunikace Cheb-Velký Bočkov. Dr. Baťa však nezůstává jen u plánů a na svůj návrh nechává vlastním nákladem vypracovat podrobné plány. Vedením projektových prací je pověřen vládní rada ing. K. Míša, který na Baťovu žádost přichází do Zlína jako pověřenec ministerstva veřejných prací. Tímto rozhodným činem Dr. Baťi nalézá otázka výstavby páteřní komunikace stále více pochopení nejen v kruzích odborných, ale i veřejných. V červenci 1937 poprvé kladně reaguje i vláda a na základě jejího usnesení  je firmě Baťa uděleno povolení k provádění přípravných prací na projektu silniční magistrály a to v úseku Lužná–Makov. Tyto plány jsou dnes známy jako ,,Javornická silnice“. V prosinci 1937 jsou ještě schváleny na ministerské úrovni, ale přichází rok 1938 a s ním i konec jedné etapy plánování kapacitních komunikací.

Plánování a příprava výstavby dálnic na území druhé republiky a protektorátu do 1.5.1939

autor © Tomáš Janda, 22. září 2002.


Mapa návrhů kapacitních komunikací v bývalé ČSR. /100 kB/
Plán J.A.Bati na rozvoj dopravních infrastruktur /187 kB/
Mapa evropské sítě dálnic a její propojení s čs. dálnicí podle J.A.Bati /94 kB/

poslední změny na stránce: 10. května 2009