Kde byla postavena první dálnice na světě?

Na tuto otázku lze odpovědět několika způsoby. Podle toho, co si pod slovem dálnice představujeme. Již samotné označení totiž volně přeloženo znamená silnici, která vede do daleka. Tedy dálkovou silnici. Naproti tomu české slovo dálnice vzniklo až těsně před výstavbou naší první československé dálnice.

STAROVĚKÉ DÁLNICE

vyznacny bodPrvní předchůdkyně dálnic můžeme nalézt již ve starověku. Nejznámějšími dálnicemi této éry jsou nepochybně římské. První 195 km dlouhou dálkovou silnici nechal v r. 312 před našim letopočtem postavit censor Appius Claudius, po němž nese silnice jméno Via Appia. Římská říše pak ještě dokázala v době své existence vybudovat celou síť těchto přímých a pevných cest, která měřila neuvěřitelných 150 tisíc kilometrů! Nejdelší "dálnice", měřící téměř 6000 km, vedla ze Skotska v Británii do Jeruzaléma v dnešní Izraeli. Všechny tyto silnice byly budovány z několika vrstev, nechyběly ani odvodňovací příkopy, propustky, estakády přes údolí a dokonce zde bývala i odstavná parkoviště (pro povozy), zájezdní hostince a na křižovatkách směrovky. Některé úseky byly dokonce jednosměrné. Bohužel, když kultivovaný Řím padl, v nastalém období středověku se o silnice nikdo nestaral a tak až na malý zlomek všechny zanikly.

vyznacny bodPředchůdce dálnic však nenajdeme pouze ve starověké Evropě, ale i na opačné straně zeměkoule - v Jižní Americe. Tam zase jiná vyspělá a rozsáhlá říše Inků budovala svou síť dálkových cest. Celá síť měřila 18 tisíc kilometrů a nejdelší cestou se stala tzv. Velká cesta Inků, procházející celou tehdejší říší v délce 5000 km. Oproti Římanům měli stavitelé jihoamerických cest mnohem těžší podmínky. Některé úseky vystupují až do nadmořské výšky pěti tisíc metrů a hned zase sestupují na dno hlubokého údolí. Osm metrů široké cesty byly dlážděné a vedly většinou přímým směrem. Byly to vlastně kvalitní silnice, jenže Inkové neznali vozy a tak cesty sloužily výhradně pěším a karavanám. Podél cest dokonce nechyběly ani náspy, zdi a zeleň, které měli společně stínit před ostrým sluncem. Podél celé trasy Velké cesty ještě vedl kanál a tak měli cestující po celou dobu dostatek pitné vody. Bohužel i dávné cesty Inků čekala v období středověku zkáza. Španělští dobyvatelé díky dokonalým cestám snadno obsadili obrovská území a dokonale je vydrancovali. Cesty však nebyly stavěny na těžké vozy a tak byly zvýšeným provozem až na výjimky naprosto zničeny.

MODERNÍ PŘEDCHŮDCI DÁLNIC

Od roku 1900 začal počet automobilů ve světě prudce narůstat. První automobily byly mnohem obtížněji ovladatelné než dnes a kvůli společnému provozu s koňskými a dobytčími povozy byla jízda po silnici velice nebezpečná. Proto vznikla myšlenka, aby jezdila motorová a nemotorová vozidla odděleně. Neboť automobily mohly jezdit mnohem vyšší rychlostí než povozy, bylo pro ně nutné postavit zvláštní komunikaci, která by se vyhýbala obcím a s ostatními cestami a železnicemi se křížila pouze pomocí mostů.

vyznacny bodTyto požadavky byly poprvé na světě uplatněny v prvním desetiletí 20. století v USA. Tam byla postavena první silnice pro motorová vozidla na Long Islandu v New Yorku, tzv. Parkway, měřící 64 km. Obdobnou stavbou byl desetikilometrový závodní okruh AVUS v Berlíně, postavený v letech 1913-1921. První předchůdkyní dálnic v Evropě však byla 50 km dlouhá autostráda v Itálii. Ta byla vybudována již v r. 1924 z Milána do Varese. Krátkou silnici výhradně pro motorová vozidla postavilo v r. 1929-1932 také Německo, mezi Bonnem a Kolínem nad Rýnem. I tato rychlostní silnice byla ještě pouze dvouproudová, tedy obousměrná jako normální silnice. Avšak měla již mimoúrovňové křižovatky a téměř vše ostatní, co mají dnešní dálnice. Když zanedlouho nastupuje k moci Hitler, uvědomuje si možný obrovský hospodářský i vojenský význam podobných silnic. Proto je právě silnice z Bonnu do Kolína nad Rýnem významná tím, že dala podnět ke vzniku dnešních moderních dálnic.

PRVNÍ SKUTEČNÉ DÁLNICE

Rok po nástupu Hitlera k moci je u obce Unter Haching slavnostně zahájena výstavba první dálnice na světě. Tedy čtyřproudové rychlostní komunikace, s oddělenými směry. Rázem je započato s výstavbou celé dálniční sítě a její růst je na tehdejší dobu neuvěřitelný. Zatímco v roce 1935 je v provozu pouhých 119 km německých dálnic, v roce 1938 je to již přes tři tisíce kilometrů. Když Německo zabere naše pohraničí, 1. prosince 1938 začíná stavět i jednu ze svých dálnic u Chebu a zanedlouho i u Liberce.

Druhou skutečnou dálnici na světě potom připravuje Československo, jedna z deseti nejrozvinutějších zemí světa. V době zahájení výstavby 2. května 1939 je však již republika rozbita a okupována Německem, které na zbytku našeho území vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava. Během války je výstavba protektorátní dálnice zastavena, ale po válce opět obnovena. Komunistický převrat v r. 1948 však československým dálnicím příliš nepřeje a výstavba dálnic je u nás v r. 1950 ukončena.

Zato po celém světě je poválečná výstavba dálnic nenahraditelným přínosem hospodářského rozvoje. Dálnice začínají stavět všechny ekonomicky vyspělé země na světě a jejich dálniční síť se rychle rozrůstá. Bohužel státy s komunistickým režimem nestavějí dálnice takřka vůbec a nedokáží využít ani rozestavěné úseky z doby německé okupace. Až teprve 8. září 1967 se v Československu dálnice opět začínají stavět. Podobně je tomu i v jiných socialistických státech, např. v Maďarsku a Jugoslávii. Po pádu komunistického režimu začínají stavět dálnice i další postkomunistické země, avšak obrovský náskok Západní Evropy již nikdy nemohou dostihnout.

autor © Jan Slovík , 4. ledna 2003.


poslední změny na stránce: 30. dubna 2005