12.09.2008 - (peš) - Z celé země - str. 07

Historie: nikoli okruhy, ale rošt

 

Praha - Statisíce Pražanů každý den usedají za volant a krouží městem ve snaze dostat se do zaměstnání, na nákupy či za zábavou. Popojíždějí ulicemi, nadávají na zácpy a doufají, že ulice uvolní nové obchvaty kolem Prahy.
Málokdo z nich však tuší, že původně měli řidiči jezdit Prahou nikoli po okruzích, ale po mnoha magistrálách křížících město od západu k východu a od severu k jihu. Jakoby po roštu.
O výstavbě tranzitních tahů začalo město přemýšlet již ve třicátých letech minulého století, kdy prudce narůstající počet obyvatel i aut způsobil první problémy a kolony v ulicích metropole.
Ty se vystupňovaly po druhé světové válce. V té době se objevila řada návrhů, které vizionářsky zpracovávaly budoucnost silniční sítě v Praze. Nejprve tehdejší Kancelář rozvoje města přišla s návrhem, aby město protnula síť dálnic.
Takzvaný roštový systém se měl skládat ze dvou západovýchodních silnic, což je dnešní Evropská třída a Vršovická ulice, a tří severojižních dálnic nazývaných magistrály. Z nich se postavila jediná. Ta, která dnes vede z Pankráce na Florenc a většina řidičů ji kvůli nekonečným kolonám proklíná.
Po roce 1968 se rošt ukázal jako nevhodný a začalo se mluvit o dálničních okruzích, které se již stavěly kolem Londýna, Paříže, Moskvy. Praha se tehdy rozhodla pro výstavbu systému se třemi okruhy. Vnější měl kopírovat hranice města, střední měl být veden na okraji hustě zastavěné části a vnitřní po okraji památkové rezervace. Od výstavby silnic přiléhajících k historickému jádru Prahy se nakonec úplně upustilo. Nyní se stavějí jen dva okruhy.