Rychlostnice R43
  Svitavská rychlostnice
  Syrovice - Nebovidy - Troubsko  - Brno,Bystrc - (Jinačovice) // (Česká) - Kuřim - Černá Hora - Boskovice - Jevíčko - Moravská Třebová  
 R43 je tzv. Hitlerovou dálnicí.

 VZHLEDEM KE ZMĚNÁM BUDE TENTO ČLÁNEK UPRAVEN ! omlouváme se za případné zastaralé informace

vyznacny bodRychlostní silnice R43 je již od počátku plná různých změn. Začala se stavět jako jedna z prvních dálnic na našem území, ještě v době před II. světovou válkou. A to v celém dnes plánovaném úseku od Syrovic a Troubska přes Jevíčko k Moravské Třebové. Původním záměrem ovšem nebylo budování naší dálniční sítě, ale překvapivě německé.

První úvahy o výstavbě dálnice ze severu na jih nevznikly v hlavách českých představitelů, dokonce ještě na počátku roku 1938 by výstavba této trasy málokoho napadla. Ale poté, co fašistické Německo zabralo sousední Rakousko, bylo při pohledu na novou mapu Evropy Němcům jasné, že něco se udělat musí. Již od dřívějška měla naše země hranici s Německem od Šumavy až po Ostravu. Nyní prodloužila Německá říše hranice s Československem i na jihu a to až k Bratislavě. Rázem se tak z tehdejší svobodné Československé republiky stal jakýsi úzký klín, vražený hluboko do nitra velkoříše. Dvě největší města na východě nového Německa Breslau (Vratislav, polsky Wrocław) a Wien (Vídeň) tak bylo možné spojit buď obrovskou oklikou anebo nejkratší cestou, ale přes cizí území. Přes nás.

320 km dlouhá dálnice měla vést z dnešní Wrocławi přes Kłodzko (Kladsko) k německým hranicím, kde by na okraji Orlických hor u Králík vstoupila na naše území. Kolem Červené Vody, kde by překonávala hřeben Suchého vrchu, by se dostala až na východ od Moravské Třebové a odtud měla vést dlouhou brázdou přes Jevíčko, Boskovice až k Brnu. Samotnému Brnu se měla dálnice vyhnout dlouhým obchvatem kolem Kuřimi a Brněnské přehrady. U Troubska pak měla být vybudována křižovatka s naší československou dálnicí z Prahy na Podkarpatskou Rus. Od Troubska pak měla německá dálnice vést kolem Ořechova a Syrovic k Pohořelicím a dále až do Mikulova, opět na německé hranice. Za nimi, nyní už zase na svém území, by dálnice pokračovala až do Vídně.

Samozřejmě, naše země o výstavbu žádné takové dálnice zájem neměla a už vůbec, když měla sloužit někomu cizímu, natož fašistickému Německu. Hitler si toho byl vědom a tak jak snadno bez boje dostal Rakousko, jinou lstí zase dostal souhlas k výstavbě své dálnice. Využil totiž Mnichovské smlouvy o odstoupení našeho pohraničí a nezapomněl si tam mezi ostatní potupné podmínky přidat i umožnění výstavby této dálnice. Bylo rozhodnuto. Jako by to nestačilo. Nejen, že jsme přišli o rozsáhlé oblasti podél německých hranic, nyní jsme ještě museli Říši vyhradit desítky metrů široký pruh území přes celou Moravu, pro budoucí stavbu dálnice.

Mělo se jednat o dosti netypickou raritu. V dnešní době by se dala srovnat s Panamským průplavem v Jižní Americe, kde pruh území podél plavebního kanálu přes Panamskou republiku, také patřil cizí zemi - USA. Podobně to mělo být i na dálnici, která si získala označení "Exteritoriální" - dálnice vedoucí mimo své vlastní teritorium. Němci tak měli mít možnost, v klidu se dostat přes naší republiku, nebo spíše to co z ní zůstalo, bez jakéhokoliv omezení a kontroly. Dálnice měla být součástí Německa, takže by nepotřebovali žádný pas. Českoslovenští občané mohli používat dálnici také, ale najíždět by mohli jen na několika výjezdech, kde měly být celnice. K propagandě své moci byli zneužiti i architekti. Dálnice vedoucí po cizím území měla jasně dávat najevo, kdo je nyní v Evropě pánem a na kterou říši ta současná - třetí, navazuje. Proto byly např. mostní stavby nezvykle koncipovány v monumentálním antickém stylu. Vše mělo připomínat starověké římské "dálnice".

Ještě však nebyl dokončen ani projekt a Německo si vše ještě více ulehčilo. Na jaře 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava, což znamenalo i změny pro samotnou dálnici. I když jsme formálně nadále byli samostatný stát, byl zbytek okleštěné republiky, nyní už i bez Slovenska, pod přímým řízením Říše. Veškeré pozemky pod dálnicí tak Německo získalo zdarma a nemuselo by dokonce budovat ani žádné celnice. Muselo jen výstavbu dálnice financovat.

11. dubna 1939 byla slavnostně zahájena stavba Exteritoriální dálnice. Tedy ještě o necelý měsíc dříve, než se začala stavět naše, tzv. Protektorátní dálnice. Výstavba německé dálnice probíhala zpočátku velice rychle. Všech 320 km své délky z Vratislavy do Vídně, z toho asi 150 km na dnešním českém území, mělo být dokončeno ke konci roku 1940. Tedy za dvacet měsíců.

Jenže svižné tempo dokázali Němci udržet pouze necelý rok. Již na počátku roku 1940, několik měsíců od začátku 2. světové války, se tempo zpomaluje. Kvůli vyčerpávajícím válečným neúspěchům Německa je potom 30. dubna 1942 stavba dálnice dočasně zastavena. Staveniště jsou tedy opuštěna a pouze strážena, aby nebyla rozkrádána do doby, než se Říše opět vzpamatuje. Jenže nic takového už nepřichází. Naopak. V r. 1945 jsou Němci poraženi a staveniště je vyklizeno nadobro. I když bylo rozestavěno několik desítek kilometrů dálnice, kterou stačilo pouze dokončit, nebyl o dostavbu zájem. Dálnice totiž původně měla sloužit ke spojení lidnatých oblastí v německém vnitrozemí, jenže v poválečném uspořádání Evropy se již o vnitrozemí nejednalo. Německo o svá území přišlo a Breslau, nově Wrocław, získali Poláci a Vídeň se opět stalo hlavním městem Rakouska. Rovněž nám bylo navráceno pohraničí a my znovu získali suverenitu. Dálnice sever-jih se tak stala pro naší zemi naprosto zbytečnou a tak oproti Protektorátní dálnici, zůstalo na Exteritoriální dálnici ohromné množství staveb, jako mostů, náspů, terénních zářezů a dalších, odsouzeno k zániku. Jen jediný krátký úsek byl tehdy využit pro vedení silnice od Brněnské přehrady do Troubska. Dnes se tato komunikace příznačně jmenuje Stará dálnice.

Až opět v 60. letech, kdy byla výstavba dálnic v naší republice plně obnovena, se začalo znovu plánovat i spojení z Brna na sever. O to se měla postarat původně zamýšlená dálnice D43. Ta byla oproti protektorátní dálnici plánována celá jen v trase podél současné silnice I/43, tedy z Brna až do Svitav, kde se měla napojit na D35 z Hradce Králové do Olomouce. Ještě však na konci 80. let došlo k přehodnocení významu a namísto dálnic D35 a D43 se měly stavět jen rychlostní silnice pro motorová vozidla.

R43 se začala stavět směrem od Brna a první její úsek byl vlastně pouhou výpadovkou z města. Dalším úsekem byla na poč. 90. let prodloužena až za obec Česká. Tady dnes rychlostní komunikace končí a doprava je zde svedena na současnou silnici I/43. Dále být prodloužena zatím nemůže neboť není jisté kam. Toto dnešní torzo provozované R43 totiž ve skutečnosti vůbec nemá být onou rychlostní komunikací R43, která má spojit sever s jihem.

Na konci 80. let byla totiž trasa R43 definitivně přepracována a došlo u ní ke změně obou koncových míst. Opět se projektanti vrátili k využití původní německé trasy a nově se tak severní konec R43 nebude napojovat na R35 u Svitav, ale u Moravské Třebové. Tedy stejně jako původně rozestavěná dálnice. Znamená to, že by od Boskovic nevedla R43 již podél silnice I/43 do Svitav, ale značně se od ní odklonila a kolem Jevíčka směřovala do Moravské Třebové. Tato zjevně nepochopitelná úprava je rovněž opatřením k ochraně oblasti přirozené akumulace vod v okolí Březové nad Svitavou. Proto se komunikace musí celé oblasti zdaleka vyhnout. Ovšem tím hlavním důvodem je samozřejmě skutečnost, že v trase původní rozestavěné Hitlerovy dálnice jsou od té doby již vykoupeny pozemky a celý koridor tak lze jednoduše použít. Ještě štěstí, že tehdejší vlády pozemky nerozprodaly. Využít půjdou i tělesa tehdejší dálnice a částečně i rozestavěné mosty. Původní trasu tak lze od Syrovic až k Moravské Třebové využít téměř celou, kromě několika míst. Tam již byl původní koridor zastavěn, např. u Městečka Trnávky.

Přímo u Boskovic je dnes také část tehdejšího tělesa dálnice využito. Jedná se o 1,5 km, po kterém dnes vede silnice II/150 do Boskovic. A to od křižovatky s I/43 až za železniční nadjezd. Právě jen kvůli tomuto nadjezdu byla stará dálnice využita a proto obchvat Svitávky vede tak nepochopitelně přímo a daleko od návaznosti na Kunštát.

Uvažovalo se i pokračovat dále na sever - v původní trase přes Králíky do Polska. Ale tento směr převezme od Moravské Třebové R35 a od Hradce Králové pak D11 přes Trutnov. Zůstalo tak alespoň dálniční pokračování na jih od Brna. V původním koridoru povede R43 ještě od Troubska do Syrovic, kde se napojí na současnou rychlostní silnici R52 vedoucí od Brna přes Modřice. Právě od Syrovic k Medlovu využívá současná R52 pět kilometrů původního rozestavěného tělesa Exteritoriální dálnice. Zbytek R52 směrem na jih pak již vede anebo teprve povede v jejím plánovaném koridoru. Akorát u našich hranic zatím není zcela jasné, ve kterých místech bude stát hraniční přechod a tak zde bude odchylka od německé trasy zcela určitě.

Přímo u Moravské Třebové však také není její napojení na R35 úplně jasné. Doposud se totiž nerozhodlo, zda-li R35 povede kolem Ústí nad Orlicí anebo podél, či úplně v trase současné silnice I/35. Podle toho také vznikne budoucí křížení obou rychlostních silnic. Výhodnější a pochopitelnější by samozřejmě bylo vedení v tělese současné silnice.

Jasno také není u jižního konce plánované R43. Ta se má sice napojovat na R52 u Syrovic, poblíž Rajhradu, ale vše záleží na tom, kudy povede obchvat Brna. Ten má vést přesně v tělese "Hitlerovy dálnice", tedy západně od Kuřimi k přehradní hrázi brněnské přehrady a přes Bystrc až do Troubska po "Staré dálnici, z části již čtyřpruhové. U Troubska má být křížení s dálnicí D1 a u Syrovic pak s R52.

Zpočátku se s obchvatem Brna moc vážně nepočítalo. Proto byla dnešní R43 stavěna z Brna do České. Zamýšlen byl spíše průtah přes město, čímž by došlo k přímému propojení R43 s koncem dálnice D2 na křižovatce Brno-jih. Později pak měl být průtah nahrazen oním obchvatem a současná R43 z Brna do České se měla stát jen jakýmsi přivaděčem k nové R43, na kterou se má napojit u Kuřimi. Po vybudování obchvatu pak bude současná R43 přečíslována, pravděpodobně na R41.

Jenže toto využití koridoru staré dálnice už není právě ideální. Od doby, kdy se původní předválečná dálnice stavěla se mnohé změnilo. V Brně-Bystrci vyrostlo mezitím v blízkosti staré dálnice obrovské sídliště a okolí Brněnské přehrady se proměnilo v rekreační oblast. Nová rychlostní komunikace by tak přetnula Bystrc na dvě půlky a přímo vedle přehradní hráze by vedl dálniční most. Je jasné, že toto se málokomu zamlouvá a mnohé občanské iniciativy proti vedení R43 přes Bystrc protestují.

Zbývá tedy vyřešit jak nebo kudy rychlostní komunikaci R43 v úseku ze Syrovic a Troubska do Kuřimi vést. Základní varianta počítá s plánovanou trasou staré dálnice, ovšem v úseku přes Bystrc má být vedena v jakémsi skleněném tunelu, jenž by chránil obyvatele před hlukem. Zřejmě stejné řešení by potom muselo být i na mostě u přehrady. Na levém břehu řeky Svratky by se R43 vnořila do tunelu podzemního. Další návrhy uvažují dát R43 pod současné těleso, do tunelu pod starou dálnici přes celou Bystrc. Most mezi tunely na obou stranách řeky by tak byl ve stejné výšce koruny hráze. Ještě vhodnější by bylo umístit "skleněný" most pod úroveň koruny hráze. Dálnice by tak od vodní hladiny nebyla vidět vůbec.

Lidé z Bystrce však zřejmě nesouhlasí s žádným podobným řešením a nejraději by rychlostní silnici vedli úplně jinudy. Vznikly proto ještě i další varianty trasy kolem Brna. Více na západ to kvůli Brněnské přehradě není možné. Existují sice varianty vést R43 až úplně za jejím koncem, kolem Veverské Bítýšky, ale to by většina motoristů jezdila raději kratší cestou přes centrum. Varianta přes střed vodní plochy je už vůbec odvážný a hodně nadnesený pokus.

Odchýlit se od Bystrce a přehrady tak lze jen východním směrem, kolem městské části Komín. Jedna z variant navrhuje vyhnout se právě tudy nejcitlivějším místům a zase se pak vrátit do původní trasy. Další varianta ovšem s návratem nepočítá a naopak navrhuje pokračovat kolem Brna-Řečkovic do Ivanovic, kde by se napojila na současnou R43 do České. Tato varianta má velký nárok na úspěch neboť řeší nejen úhybný manévr před Bystrcí, ale dokonce hodlá plně využít již hotovou R43 z Brna do České. Dokonce, pokud by se pak pokračovalo v tělese, či podél dnešní silnice I/43, nemusel by se stavět nákladný kuřimský přivaděč. Zde by se však musela vyřešit řada jiných problémů neboť tady s dálnicí nikdo nikdy nepočítal a není pro tuto variantu přizpůsobena zástavba.

Další varianta jen oprášila prapůvodní záměr, vést komunikaci R43 městem k dálnici D2. Rozdíl je akorát v tom, že by to bylo tunelem. Ale i tak je to spíše nesmysl. Přivést tranzitní dopravu přímo do středu města by způsobovalo velké zatížení hlukem, prachem a dopravními zácpami. Daleko od této varianty však nemá ani tzv. nulová varianta. Ta totiž počítá s tím, že se R43 nebude kolem Brna stavět vůbec, maximálně z Brna na sever. Tranzitní doprava by tak musela projíždět městem podobně jako doposud, akorát po kapacitnějších komunikacích, současně stavěného městského okruhu. Pak by to zde vypadalo jako v Praze na Jižní spojce. Je bohužel zarážející, že právě s touto alternativou souhlasí nejvíce občanských iniciativ. Ty sice stále počítají s tím, že by se R43 do Moravské Třebové nestavěla vůbec, jenže nakonec se spíše stane to, že R43 bude hotova celá, jenom přes Brno se bude jezdit kvůli chybějícímu obchvatu, stejně jako přes Plzeň.

Ovšem do doby, než se rozhodne kudy tato část R43 povede, nemůže se silnice mezi Syrovicemi a Černou Horou zatím stavět. Na R43 tak proto ještě stále není hotov ani kilometr. Kromě přivaděče z Brna do České a pětikilometrového úseku Staré dálnice. Ta je vlastně jedinou téměř dokončenou částí skutečné R43. Z toho tři kilometry jsou dokonce již v plném profilu. Ale zda-li budou vůbec využity se do definitivního rozhodnutí o vedení trasy stále neví.

autor © Jan Slovík , 15. března 2002.
celý článek přepracován a doplněn o nová fakta 23. listopadu 2002.

R43 - stránky o rychlostní komunikaci R43

http://r43.ecn.cz/


poslední změny na stránce: 12. února 2008